Jednoduché cvičení: projdi se po městech a vesnicích a opravdu se dívej.

Uvidíš mrazivě vysoké procento domů, které se svým majitelům tak trochu smějí do obličeje za to, jak byli na projektu skoupí. Dům stojí, nespadne – ale pokaždé, když kolem něj projdeš, je tak nějak jasné, kde a na čem se šetřilo.

Žádný projektant ti vědomě neudělá dům, který by nešel postavit nebo byl nebezpečný. V tom jsou všichni zodpovědní. Rozdíl je v tom, o kolik lepší ten dům mohl být – levnější v provozu, jednodušší na stavbu, krásnější a chytřejší v dispozici.

Když projektanta tlačíš na úplné minimum, dostaneš dům, který je „v pořádku“. Ne dům, který mohl být skvělý.

A upřímně – pokud chceš ušetřit za každou cenu a odmítáš zaplatit za přemýšlení, hledání úspor a promýšlení detailů předem, tenhle kompromis si z velké části prostě zasloužíš.