Warning: file_exists(): open_basedir restriction in effect. File(/mat/wp-content/uploads/2020/09/v001.png) is not within the allowed path(s): (/data/www/matomas.cz/:/usr/local/php-8.0/lib/) in /data/www/matomas.cz/www.matomas.cz/mat/wp-content/themes/stockholm/framework/lib/qode.functions.php on line 152
Jemné kličky mezi cíleným studiem, příležitostnými pracemi, divokými večírky – běžná realitou studentů v Praze devadesátých let. Sladce nezralých dvacet na krku, každodenní blouznění o nekonečných možnostech doby, stres ze studia, opilosti bouřlivých nocí končí v ranní kocovině. Už ne dítě, ještě ne osobnost. Možná je to tak u studentů vždy, možná to bylo jen tehdy, v divokých devadesátých letech.
A my měli to štěstí potkat člověka, který s námi obrazně zatřásl a nasměroval. Provedl nás profesí, nechal nakouknout do skrytých tajů a pobavil historkami ze života.
Profesor Bočan rozvíjel výtvarnou stránku architektonického navrhování u všech svých studentů říkajíc, že čísla se člověk s věkem naučí, ale když člověk nevidí prostor, tak je mu jako architektovi houby platné. Bylo krásné a inspirativní u něj studovat.
Městská praxe
Firma Qarta v době, kdy jsem se k ní připojil, byla parta studentů. Měla pár kontaktů na zajímavou práci, které se snažila intenzivně rozvíjet. Proto taky nekonečné revize prostorových výpočtů na různé lokality – za tento support téměř zdarma jsme čekali na nějaký opravdový architektonický projekt. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme mohli zpracovat rekonstrukci energocentrály na dům dnes zvaný Machinehouse.
Sbírat drobné zkušenosti, časem postoupit k výraznějším úkolům až nakonec realizovat svůj první návrh je běžná praxe všech začínajících architektů. Začíná se ještě při studiu, v rámci větších ateliérů. Prověřování potenciálu parcel investorů, objemové studie, dohledávání podkladů v územních plánech, výpočty dopravy v klidu a spousta jiných administrativních činností které se v branži souhrnně nazývají „tabulková architektura“. Není to nic závratně povznášejícího, ale je to základ řemesla.
Honba za kariérou
Devadesátky pryč, studium po všech peripetiích ukončené, tak co s načatým životem?
Kariera přeci! Stále výš a strměji!
Zblblý dobou jsem se vsoukal do sáčka, rozdával úsměvy a ujištění, že nic není problém, nalevo – napravo. Za chvíli každodenní realita ukázala, že problémy jsou součástí práce a jedině dobrou přípravou se eliminuje jejich dopad.
Z čisté projekce jsem se přesunul do developmentu. Nová firma, noví lidé, nové město. Svoboda v organizaci práce. Doba zalitá sluncem. A pak krize 2009. Majitel, celkem logicky a správně, na nic nečekal a s prvními příznaky krize začal firmu zmenšovat až do ukončení činnosti.
A to už byla doba, kdy jsem se dal do výstavby svého (prvního) rodinného domu.
Nic se nemá přehánět
Sedím tedy v hotovém domě a hlavou mi běží: „A co teď? Co dál?“.
Přece všechny sny a očekávání, že až bude nový dům, říkají, že nás čeká jen štěstí a sociální jistoty.
A on je potvora život furt stejný, medaile za dostavění domu se nedává.
Takže jsem se uprostřed hypoteční krize hledal práce ve stavebnictví. A našel – tisíce kilometrů na východ od nového domu, Perm, Ruská Federace. Aniž bych to tušil začalo cca 6 let, které jsem strávil v zahraničí.
Perm, Nižný Novgorod v Rusku, pak Uvita v Kostarice.
Až jsem se jednou vrátil z cest a před novým krásným domem vidím sbalené mé kufry.
Příště bych si měl dát pozor, že práce není všechno.
Stromy rostou jenom do nebe
Třeskuté mrazy na okraji Sibiře, upocené vedro na plážích Pacifiku. Zajímavé. Jenže obyčejné jaro, léto, podzim a zima mě baví víc. Jedno, dvě piva, poklábosit se sousedy na břehu Labe.
Postavit ještě jeden dům.
Nic už se nezblázní, klepat se stresem ničemu nepomáhá. Každá věc má na světě svoje místo a svůj čas. Tempo života jako voda v řece plynoucí.